Velká Lhota

Od roku 1411 byla Velká Lhota součástí rožnovského panství. Mezi lidmi se našlo mnoho knih z doby reformace; přežily i dobu útisku. Po vydání Tolerančního patentu vytvořili evangelíci v roce 1782 sbor augsburského vyznání, později přešli k reformovaným. Původně k Velké Lhotě patřili i evangelíci ze Stříteže a z Rožnovska. V roce 1872 došlo k vytvoření dvou sborů: ve Velké Lhotě a ve Stříteži.

Ve Velké Lhotě postavili v roce 1783 obdélníkovou dřevěnou toleranční modlitebnu. Byla z důkladných trámů, s mansardovou střechou, pokrytou šindelem. Modlitebna zachovávala toleranční ráz i ve vnitřním uspořádání: proti vchodu je na delší straně pěkně zdobená kazatelna, před ní stůl Páně z roku 1839. Lavice jsou umístěny tak, aby bylo odevšad vidět ke stolu Páně a ke kazatelně. Lavice jsou i na galeriích s vyřezávaným zábradlím. Na galerii nad vchodem jsou umístěny varhany, pořízené o mnoho let později; sbor o ně ani příliš nestál. Pod kazatelnou stojí lavice pro presbytery. Zvenčí jsou kolem modlitebny dřevěné kryté „podsínky“, které se jinde nevidí. Pod ně se lidé mohli schovat, když se za deště nevešli dovnitř. Při pohřební pobožnosti tam stávaly také máry s nebožtíkem. Kolem modlitebny je oplocený hřbitov a na něm staré stromy. Pečlivě opatrovaná modlitebna vzbuzuje úctu. Je stále stejná jako v roce 1783, kdy byla postavena.
Byla nám zachována ve své původní prostotě; o to je cennější.

V roce 2008 byla tato vzácná toleranční modlitebna, ve které v letech 1875–1895 kázal Jan Karafiát, autor Broučků, prohlášena národní kulturní památkou.
Sbor má také pěknou farní budovu se sálem pro zimní bohoslužby a s bytem pro kazatele.