Ústí nad Labem

Ústí nad Labem

Ústí nad Labem, správní centrum Ústeckého kraje, ( 218 m n.m. 100 000 obyvatel) leží na soutoku Labe s Bílinou. Krušné hory ohraničují okolí města na severozápadě. Severně od města je vyhledávané skalní město Tiské stěny. Pojedete-li od Lovosic do Ústí nad Labem vlakem či autem, budete sledovat Labe na jeho cestě hlubokým údolím, které patří k Českému středohoří. Na vysoké skále na pravém břehu Labe brzy uvidíte hrad Střekov a zanedlouho se můžete seznámit s historií i současností krajského města. Jeho historie je bohatá a často pohnutá. Již v r. 1249 je připomínáno jako město. Během staletí se střídala období rozvoje i zhoubných válek…

Ústí nad Labem
Ústí nad Labem

Od druhé poloviny 19. století se datuje průmyslový rozvoj Ústí nad Labem. Město se stalo významným centrem potravinářského průmyslu a důležitým dopravním uzlem. To zřejmě bylo také důvodem spojeneckého bombardování na konci 2. světové války v dubnu 1945. Pětina města byla srovnána se zemí. Věž významné pozdně gotické památky – kostela Nanebevzetí Panny Marie, se tehdy odchýlila skoro o dva metry ze své osy. Tak má město Ústí dodnes svou šikmou věž.

Ani poválečný osud města nebyl jednoduchý. Po odchodu německých obyvatel přišli do města noví usedlíci. Blízkost rozsáhlé těžby hnědého uhlí, chemický a plynárenský průmysl, to vše znamenalo bohaté pracovní příležitosti, ale také neblahé působení na životní prostředí i zdraví obyvatel. Listopad 1989 přinesl i Ústí nad Labem novou naději do budoucnosti.

Krušné hory ohraničují okolí Ústí na severozápadě a pískovcové Tiské stěny jsou stále vyhledávanějším místem odpočinku i sportovních aktivit. Široké okolí je bohaté na různé přírodní i historické památky.

S osudy města je spojena i historie farního sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE). Stejně jako v Teplicích a v Lounech se počátky života českých evangelíků váží na sbor reformované církve v Krabčicích. V roce 1905 vznikla kazatelská stanice v Krásném Březně, v r. 1919, již jako součást ČCE, v Ústí nad Labem. Během války ovšem kazatelská stanice zanikla a až 1. srpna 1947 byl ustaven farní sbor. Stejně jako jinde v severním a západním pohraničí přišli po 2. světové válce i do ústeckého sboru noví obyvatelé. Členové sboru získali prostornou vilu v Dvořákově ulici. Kostel po Německé evangelické církvi připadl Církvi československé husitské (CČSH), je však využíván oběma církvemi. Zajímavá je historie kostela. Je to novorománský kostel apoštola Pavla, postavený z režného zdiva (jeden z červených kostelů), v dnešní Rooseveltově ulici podle plánů architekta Zeissiga z Lipska v letech 1904 – 1906. Uvádí se, že klenba kostela byla ve své době největší v Čechách a že byly tehdy poprvé použity železobetonové prefabrikáty. Za zmínku stojí také cenné varhany od firmy Eule v Budyšíně. Bohoslužebný prostor slouží podnes v původní podobě

K farnímu sboru v Ústí n. Labem patří kazatelská stanice v Trmicích. Zdejší Ježíšův kostel byl postaven v letech 1905 až 1907 v novorománsko – gotickém slohu. Zvláštností je umístění modlitebny v 1. patře.