Telč

Telč vyrostla v polovině 13. století pravděpodobně na křižovatce dvou zemských cest v povodí Telčského potoka. Postupným zřizováním rybníků na jeho klikatém toku vznikla ve střední Evropě ojedinělá městská vodní pevnost, jejíž někdejší rozsah a význam je pozornému návštěvníku dosud patrný. Nejstarší historii města připomíná pozdně románská věž, gotické kostely sv. Jakuba a sv. Ducha v městském centru, kostel P. Marie na Starém městě, část zachovalých hradeb s románskou baštou a také původní hrad. Ten byl později přestaven pány z Hradce, kteří na Telči vládli, ve skvostné sídlo ve stylu italské renesance. Dílo bylo dokončeno za nejvýznamnějšího z nich, Zachariáše, v druhé polovině 16. století.

Arkádové nádvoří a umělecky bohaté interiéry jsou dodnes zachovány a hojně navštěvovány. Stejně jako zámek se v té době měnilo i náměstí. Měšťané spolu s italskými staviteli je obohatili podloubím a vtiskli mu nezaměnitelný renesanční ráz, kombinovaný s později prováděnými barokními fasádami. Barokní památky, zejména kostely Jména Ježíš, komplex bývalé jezuitské koleje (dnes Univerzitní centrum Masarykovy univerzity v Brně) a mariánský sloup na náměstí jsou hlavními představiteli této další architektonické epochy. Na přelomu 18. a 19. století se stala Telč i průmyslovým centrem kraje (textilní továrna), trvale však hrála roli významného střediska vzdělávání a kultury; v tomto duchu se rozvíjí směrem do budoucna i dnes.

Vnímavý návštěvník prohlédne nejenom městské centrum včetně zámeckého parku, ale zajde i na Staré Město s jeho osobitým koloritem a podívá se na město i celé okolí z rozhledny na vrchu Oslednice. V blízkém okolí zahlédne barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a v pásmu lesů na severozápadě věž hradu Roštejna, vděčného cíle turistů. Nedaleko něho pod vrcholem Javořice (837 m n.m.) je rekreační oblast s rybníky Velkým a Malým Pařezitým.

Do města určovaného po dlouhá desetiletí jezuitskou kolejí nepronikli evangelíci z blízkého střediska ve Velké Lhotě u Dačic hned po vydání Tolerančního patentu. Koncem 19. století zde však už byl značný počet rodin, které jako kazatelské stanice luterské a reformované církve, od roku 1918 spojené v Českobratrské církvi evangelické (ČCE), se připravovaly k osamostatnění sboru. Dříve než k tomu až po druhé světové válce došlo, zakoupili si evangelíci roku 1922 kostel sv.Ducha, v němž po jeho zrušení na konci 18.století bylo postupně skladiště zboží a potom městské divadlo. Kostel musel být po zakoupení zcela zrestaurován. Citlivá úprava byla provedena v součinnosti s Památkovým úřadem v Brně.

Farní sbor ČCE v Telči má kromě tohoto kostela, kde je také Informační centrum (IC) programu Dědictví reformace, ještě nedaleko přímo na náměstí sborový dům, kde se odehrává většina pravidelných sborových aktivit.

Sídlo v Telči není ovšem jediným místem sborové práce. Kazatelské stanice jsou také v dalších městech, Dačicích a Slavonicích. Dačice proslulé mj. svou krásnou renesanční věží bývaly v 16. století evangelické a byly i významným střediskem Jednoty bratrské. Slavonice přímo na hranici s Rakouskem jsou památkově chráněným městem s dokonale zachovanými architektonickými skvosty zejména z doby gotiky a renesance.