Soběhrdy

Historie farního sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Soběhrdech souvisí od husitských dob s Benešovem a jeho reformační minulostí. Od roku 1424 do roku 1624 byl Benešov nepřetržitě husitským městem. V 16. století zde měla svůj sbor i Jednota bratrská. Podobná situace byla v Soběhrdech a okolí. Evangelická tradice zde byla velmi silná a nezanikla ani po bitvě na Bílé hoře, kdy českobratrští kazatelé byli vyhnáni; evangelíci se tajně scházeli v roklích pod Kačím vrchem.

Brzy po vydání Tolerančního patentu v roce 1781 se několik rodin přihlásilo k helvetskému vyznání. S příchodem prvního – maďarského faráře S. Galambosyho byl založen sbor. V květnu 1786 se začala stavět modlitebna, první bohoslužby se konaly následující rok 3. listopadu 1787. Již v roce 1785 byla postavena škola, fara začala sloužit až v roce 1815.

Protože původní modlitebna velmi zchátrala, byla postavena v roce 1832 kamenná novoklasicistní modlitebna, která se dočkala zásadní opravy v roce 1909. Opravy se ujal stavitel M. Blecha. Vznikla nová apsida a podle návrhu významného architekta E. Králíčka byla v pozdějších letech vztyčena čtyřhranná věž v biedermaierovském stylu. Ke stavbě bylo připojeno kryté schodiště. V roce 1910 byly ve věži umístěny tři zvony. Dnes je kostel uvnitř bíle vymalován, v apsidě je umístěna kazatelna a před ní stůl Páně.

Po vzniku ČCE v roce 1918 se sbor díky přestupovému hnutí velmi rozrostl a patřil v té době k největším v církvi. Z bývalé kazatelské stanice v Benešově se stal v roce 1925 samostatný sbor. Členové sboru se věnují sborové činnosti a pečlivě se starají jak o kostel, tak i ostatní budovy. Oblast farního sboru v Soběhrdech je i dnes rozsáhlá, členové se stejně jako v Benešově věnují sborové činnosti a péči o kostel i ostatní budovy.