Sloupnice, protáhlá obec při silnici z Ústí nad Orlicí do Vysokého Mýta, byla založena ve 13. století Václavem II. Obcí v nadmořské výšce 390 m se skoro dvěma tisíci obyvatel protéká potok Bílá Labuť a labuť je také ve znaku obce.
Ves vlastnil rod Kostků z Postupic, později Pernštejnové. V letech 1554–1848 spadala Sloupnice do vlastnictví Litomyšle. V obci i v okolí žilo mnoho evangelíků, také díky sboru Jednoty bratrské v Litomyšli. I místní kostel byl evangelický. Po Bílé hoře byl opuštěn.
V době pronásledování za protireformace si nejhůře počínali jezuité. Toleranční patent byl přijat s úlevou, i když jeho dodržování ze strany úřadů se neobešlo bez problémů.
Evangelický sbor reformovaného vyznání byl ustaven v roce 1783 ve Sloupnici i pro okolní vesnice. Bylo již vyhlédnuto i místo pro modlitebnu. Vrchnost však nařídila, že ta musí stát v nedalekém Džbánově. Ve Sloupnici měli zatím jen faru, ale v roce 1795 se domohli i postavení modlitebny. Stojí na stejné úrovni jako katolický kostel a je dodnes dokladem klasické toleranční modlitebny. Pod volutovým štítem s kalichem je dnes malá předsíňka. Při opravách v dalších letech byly provedeny změny, které však ráz toleranční modlitebny nenarušily.
I když je dnes sbor oslaben především migrací obyvatel, jeho členové věrně docházejí do své toleranční modlitebny a pečují o ni.