Sázava

S osudy obce je úzce spjatá historie farního sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Sázavě. Husitská tradice v kraji žila. Vždyť Jan Žižka porazil v roce 1422 u tehdy Německého Brodu vojska císaře Zikmunda. V nedaleké Přibyslavi pak 11. října 1424 zemřel. Také v pozdějších dobách zde žila víra podobojí a nevymýtila ji zcela ani snaha kardinála Ditrichštejna o násilnou rekatolizaci. Tajná shromáždění se konala v mlýnech, do vesnic se dostávaly „kacířské“ knihy. Také v Sázavě se evangelíci scházeli ve Špinarově mlýně.

Po vyhlášení Tolerančního patentu se hned v roce 1783 připojili sázavští evangelíci ke sboru augsburského vyznání v Krucemburku, ale už za rok vytvořili samostatný reformovaný sbor. Brzy bylo vybráno místo pro modlitebnu a hřbitov. Stavba byla započata také díky finanční pomoci mlynáře Špinara 15. července 1785 a již 20. listopadu toho roku mohla být slavnostně posvěcena. Modlitebna v Sázavě obdržela výjimku proti přísným tolerančním předpisům: mohla mít půlkruhovou apsidu. Na podlahu byly položeny kamenné dlaždice. Zanedlouho dostala modlitebna novou kazatelnu a lavice. V roce 1885 byla v průčelí přistavěna novorománská věž. Zvony pocházejí z kostela v Černilově. Fara byla postavena v letech 1847 až 1848. Dnes je v ní kromě bytu kazatele vybudována sborová místnost a další prostory pro činnost živého sboru. V blízkosti kostela stojí mohutná lípa, která pamatuje začátek jeho stavby. Během druhé světové války se ani sázavskému sboru nevyhnula tragédie. Tehdejší farář a senior Emil Pokorný byl pro ukrývání člověka hledaného gestapem zatčen a zemřel v roce 1943 ve vězení.

V poválečné době se v Sázavě konaly biblické kurzy brněnských i jiných sborů v nedalekém letním středisku Sázava. Sázavský farní sbor má své kazatelské stanice v Přibyslavi a ve Žďáru nad Sázavou.