Ratiboř

Obyvatelé Ratiboře se živili na svých hospodářstvích, tkali plátno, vyráběli dřevěné nástroje. Ve vsi začínala výroba ohýbaného nábytku; byla zde loupárna proutí.

Valašské povstání v letech 1777–1781 zasáhlo i obyvatele Ratiboře. Také druhá světová válka zde zanechala stopy – v okolí se ukrývali členové partyzánské brigády Jana Žižky. Pomníky vybudované po válce jsou vzpomínkou na tuto těžkou dobu. Dnes je Ratiboř vzkvétající vesnice, která v roce 2006 oslavila sedmisté výročí svého založení.

Ratiboř zůstala i za protireformace evangelická. Věřící se scházeli tajně v polích nebo ve staveních. Podivuhodnou postavou byl Jan Maniš (1746–1781), laický kazatel, který tajně přinášel zakázané knihy a předčítal z nich, za což byl pronásledován a posléze vypovězen do Uher.

Evangelický sbor augsburského vyznání byl ustanoven v roce 1782 a ještě téhož roku byla postavena toleranční modlitebna. Postupně přibyla fara a škola. Postavení nového kostela se odkládalo až do roku 1861. Podle návrhu architekta Ludwiga Förstera byl ve vesnici postaven novorománský prostorný kostel s věží. Uvnitř najdeme jednu chráněnou památku: za oltářem je zazděný kámen, v němž byly v dobách pronásledování ukrývány zakázané knihy, které přinášel Jan Maniš. V Ratiboři najdeme také jeho pomník.

Původní fara byla v roce 1959 přestavěna na dům odpočinku pro evangelické faráře v penzijním věku. V roce 1949 postavili v Ratiboři sborový dům podle návrhu architekta Bohumila Bareše. K celému areálu patří evangelický hřbitov.