Proseč u Skutče

Jako všude jinde v českých zemích, znamenalo období po bitvě na Bílé hoře konec náboženské svobody a rekatolizaci. Kolem Proseče se však ukrývalo mnoho tajných evangelíků. S vyhlášením Tolerančního patentu tady vrchnost dost otálela: do Proseče se dostal až v březnu 1782. Zde se začíná historie evangelického sboru v Proseči.

Gotický kostel sv. Mikuláše pochází z konce 13. století. Byl ovšem několikrát přestavován. V 18. století se Proseč stává městečkem s typickými chaloupkami, na náměstí byla postavena školní chalupa. Ve 20. letech 19. století se začíná rozvíjet výroba dýmek, která později Proseč proslavila.

V roce 1903 zakoupila v Proseči domek spisovatelka Tereza Nováková s manželem. Kraj si zamilovala a těžila zde inspiraci ke svým dílům (např. Jiří Šmatlán, Jan Jílek, Děti čistého živého). Proseč navštěvovali její přátelé, rádi sem zajížděli i jiní umělci nebo politici. Tereza Nováková zde žila až do své smrti a často ji tu navštěvoval také její syn dr. Arne Novák. Dvacáté století bylo pro Proseč dobou pokroku a rozvoje; přesto se již nad Evropou začaly stahovat mraky. V letech 1935 a 1936 bylo uděleno občanství Proseče německým spisovatelům Heinrichu a Thomasi Mannovi, kteří i s rodinami uprchli z Hitlerova Německa. Druhá světová válka dolehla na Proseč velmi těžce. Bylo mnoho obětí – mezi partyzány i mezi obyvateli. Ani doba komunistického režimu nebyla lehká. Listopad 1989 uvítali obyvatelé Proseče i členové prosečského sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) jako novou, nadějnou výzvu.

Reformovaný evangelický sbor v Proseči byl založen v roce 1783. První bohoslužby se konaly na statku. Lidí přicházelo stále více, a tak byla na půdě vyřezána prkna, aby všichni dobře viděli a slyšeli jako z kruchty. V blízkosti budoucí modlitebny byla narychlo postavena malá fara. Pro kostel bylo vykázáno vyvýšené skalnaté místo, rumiště, nejhorší možné. Již v roce 1784 tam stála malá modlitebna podle tolerančních zvyklostí. Druhá modlitebna, postavená v empírovém slohu, byla posvěcena 8. července 1838. Plánovaná stavba věže se nikdy neuskutečnila.

Stavba má pěkná půlkruhová okna, která prosvětlují její vnitřek. Důkladné sloupy nesou galerie, spojené s kruchtou, kde jsou umístěny varhany. Lavice jsou krásně vyřezávané, s obloukovitými opěradly. V 60. letech minulého století došlo v kostele k vnitřním úpravám. Autorem návrhu úprav byl evangelický farář Jiří Zejfart. Stůl Páně a kazatelna jsou moderní. Na průčelní stěně jsou umístěny dřevořezby, dílo místního uměleckého řezbáře Ladislava Rejenta, které symbolizují křesťanskou víru a jsou doplněny slovy Ježíše Krista o pokoji.

Původní fara musela být nahrazena novou, která se také dočkala řady úprav. V roce 1986 byla dokončena přístavba, v níž je nyní sborový sál. Zanedbané skalnaté vyvýšené místo pro modlitebnu se nakonec stalo její výhodou. Modlitebna, i když bez věže, stojí na návrší a je zdaleka viditelná. Nad krásnými vstupními dveřmi je nápis Dům Páně s letopočtem 1783.