Farní sbor v Praze na Vinohradech byl zřízen v roce 1889 na tehdejších Královských Vinohradech, které byly předměstím Prahy, ale rychle se rozrůstaly. Jeho členové původně patřili k pražskému reformovanému sboru u sv. Klimenta. Nový sbor našel nejprve útočiště ve škole Na Smetance, od roku 1892 měl již svou vlastní modlitebnu. Ta však brzy nedostačovala, a tak byl v roce 1904 zakoupen pozemek na již tehdy živé Korunní třídě a na něm byl podle návrhu architekta Antonína Turka postaven sborový dům v novogotickém a novorenesančním stylu s nevelkou věží. Stavbu vedl kurátor vinohradského sboru stavitel Antonín Dvořák. Do přední části domu byly umístěny nájemní byty a prostory potřebné pro činnost sboru.
Do vlastního bohoslužebného prostoru se vchází po několika schodech a před námi se otevře prostorná světlá modlitebna s kazatelnou a stolem Páně, s galeriemi a varhanami umístěnými na kratší galerii nad vchodem. Podlaha modlitebny mírně klesá, takže je z každé lavice dobře vidět.
Sborový dům byl slavnostně předán k užívání 25. března 1908 a v roce 2008 oslavil sté výročí svého trvání. Jeho modlitebna patří k největším v Praze, a proto se v něm konala velká celocírkevní shromáždění.
Dne 18. prosince 1918 v něm pokračoval Generální sněm českých a moravských evangelíků, který předchozího dne rozhodl o spojení dvou českých evangelických církví, jímž vznikla Českobratrská církev evangelická (ČCE). Celá léta se na Vinohradech konaly synody této církve.
Modlitebna prošla během let úpravami podle architekta Bohumila Bareše. V roce 2000 bylo v průčelí modlitebny umístěno pět velkých obrazových kompozic akademického malíře Miroslava Rady.