Sbor Církve bratrské (CB) ve středu Prahy začínal své působení v roce 1880 nejprve v pronajatých domech. Na přelomu století se shromažďoval v Petrské ulici 23 a v roce 1907 koupil dům v Soukenické ulici číslo 15. Byla to budova řadové zástavby z 19. století, kde v přízemí byly obchodní prostory s velkými výkladními skříněmi do ulice a nad nimi několik pater bytů. Dům měl velký dvůr, kde bylo možné postavit poměrně rozsáhlou modlitebnu. Přesto, že koupí domu v Soukenické sbor tehdy vyčerpal své peněžní prostředky, získané z prodeje domu v Petrské ulici a celý jeden velký sponzorský dar, neustoupil od svého záměru postavit ve dvoře novou prostornou modlitebnu se sborovým zázemím.
Již 8. března byl položen základní kámen s modlitbou, aby z této budovy jednou vycházely duchovní proudy živé vody na všechny strany.
Stavbu realizoval stavitel A. Dvořák, starší sboru Českobratrské církve evangelické v Praze – Vinohradech, který měl za sebou několik úspěšných staveb evangelických kostelů a modlitebny CB na Vinohradech a na Smíchově.
Stavba probíhala velmi rychle a za přispění mnoha sponzorů i z těch nejchudších kruhů přátel sboru. Kazatel Alois Adlof tehdy napsal, že „nemajetní nás povzbuzují, věnujíce ze své chudoby“.
Slavnostní otevření se uskutečnilo již v neděli 17. listopadu 1907.
Jde o velkou, několikapodlažní budovu, kde hlavní shromažďovací sál je v 1. patře, na stejném podlaží je ještě malý sál, šatny, knihovna – kancelář. Velký sál má také galerii. V budově jsou další spolkové a shromažďovací prostory, byty správce budovy a kazatele, ale byla zde původně i tělocvična a tiskárna.
Velký sál je prostorný, pojme až 300 sedících posluchačů a je dobře prosvětlen. Okna jsou orientována k jihu a ve stropě jsou další dvě světlíková prosvětlení. Na stropních oknech byly biblické citáty: „Bůh láska jest“ a „Kristus život náš“. Malé varhany byly původně na galerii, ale od roku 1980 jsou nové varhany umístěné vpředu spolu s novým stolem Páně a kazatelnou.
Architektura budovy odpovídá datu svého vzniku, začátku 20. století, kdy se fasáda i vnitřní povrchy stěn secesně zdobily ornamentálními prvky, v našem případě však velmi střízlivě. Dodnes je však architektonické zvýraznění stavby cenné. Jedná se o mnohé stavební prvky interiéru a vnější zdobení fasády. V průčelí budovy na nejvyšším místě je umístěn kovový kalich a pod ním je zvýrazněný rok stavby modlitebny 1907 a nápis: „Evangelium Kristovo, moc Boží jest ke spasení každému věřícímu“.
Budova byla v průběhu svého užívání průběžně opravována, změny se však dotkly využití vnitřních prostor. Za komunistické vlády v naší zemi mohla církev sice dál používat budovu ke konání bohoslužeb, ale některé vedlejší prostory obsadila státní správa a využívala je jako sklad civilní obrany.
Po roce 1989, po rekonstrukci, již mohla církev opět plně využít všechny místnosti ke své činnosti.
Velký zásah do historie domu byly povodně v roce 2002. Zaplaveny byly suterény a přízemí obou historických budov, pod vodou byly sklepy, sklady, kotelna, společenské a spolkové místnosti v přízemí. Obětavostí mnoha lidí v Čechách i ze zahraničí, členů a přátel sboru se podařilo objekty rekonstruovat a znovu pozvednout.