Pelhřimov - Strměchy

Pelhřimov - Strměchy

Odbočka na Pelhřimov je v polovině cesty po dálnici D1 z Prahy do Brna. V mírně zvlněné lesnaté krajině, které vévodí poutní místo Křemešník (765 m) s dobrou vodou, kostelem a rozhlednou, najdete v nadmořské výšce 500 metrů Pelhřimov, městskou památkovou rezervaci se skoro 17 000 obyvatel. Je zde sídlo farního sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE).

Pelhřimov - Strměchy
Pelhřimov - Strměchy

V roce 1290 dovolil král Václav II. v těchto místech založit město. To se brzy začalo rozrůstat kolem kostela sv. Víta, také vlivem kolonizace, do jisté míry německé. Za husitských válek stál Pelhřimov na straně husitů a dal jejich hnutí význačného myslitele Mikuláše Biskupce z Pelhřimova, který obhajoval na basilejském sněmu v roce 1433 husitské požadavky.Ve městě se konaly také zemské sněmy. Šestnácté století bylo obdobím rozvoje; v roce 1596 byl Pelhřimov povýšen na královské město. Po stavovském povstání v roce 1618 bylo město stiženo represemi, ničily je velké požáry. Tím byl však paradoxně dán prostor stavebnímu rozvoji: na náměstí najdeme rozmanité stavební slohy od gotiky, renesance, baroka až po secesi, funkcionalismus a konečně kubismus, v podobě Fárova domu z let 1913–1914 od architekta Pavla Janáka.

Ve městě je mnoho dalších historických budov; připomeneme si nejvýznamnější památku, kostel sv. Víta z druhé nebo třetí čtvrtiny 13. století. Za husitské doby se zde sloužily služby Boží podobojí. Kostel byl upravován renesančně, později barokizován. Velkou vzácností je raně barokní oltář z roku 1687 s oltářním obrazem sv. Floriána. Oltář patří mezi movité kulturní památky kraje Vysočina. Z věže původně gotického kostela sv. Bartoloměje je za pěkného počasí vidět do daleka.

Po vyhlášení Tolerančního patentu se v Pelhřimově nenašli žádní evangelíci. Až v roce 1910 zde byla založena kazatelská stanice sboru ve Strměchách. Největším problémem pro pelhřimovské evangelíky bylo najít místo pro shromažďování. Pokoušeli se o to mnohokrát, v hostinci, ve škole, v bývalé židovské synagoze. Teprve v roce 1991 dostali od města darem dům v Růžové ulici. Díky nezměrnému úsilí členů sboru, podpoře města i přátel z domova i ze zahraničí, mohlo dojít k celkové rekonstrukci domu. Velkou pomocí bylo vybudování kanceláří Čedoku v přízemí budovy. Sborový dům byl slavnostně otevřen 30. května 1993. Dnes tvoří Pelhřimov a Strměchy jeden sbor.

Sedm kilometrů na východ od města, v Křemešnické vrchovině, 584 metry nad mořem, leží vesnice Strměchy se 133 obyvateli. Připomíná se již v roce 1379. Tradice Pelhřimovska a tedy i Strměch je husitská. Tajní evangelíci zde přežívali i v těžkých dobách protireformace. S vyhlášením Tolerančního patentu v roce 1781 vrchnost nijak nepospíchala. O jeho vydání se ve Strměchách dozvěděli náhodou od příbuzných a přihlásili se k reformovanému vyznání. Počtem však nestačili přísným tolerančním předpisům. Připojili se tedy ke vzdálené Moravči. Později začalo evangelíků přibývat a v roce 1787 byl ve Strměchách založen filiální sbor. Jeho členové hned začali pomýšlet na stavbu modlitebny. Sami se postarali o pozemek na mírném návrší nad vesnicí, sami opatřili stavební dříví. V listopadu 1788 byla nová modlitebna posvěcena. Byla velmi jednoduchá, s hliněnou podlahou a s malými okénky. Později, hlavně po zrušení tolerančních opatření, mohla být lépe vybavena. K přistavění věže však nedošlo, a tak si modlitebna zachovala svou prostou, ale působivou podobu. Hřbitov kolem ní je také původní, s náhrobky prvních kazatelů.

Samostatný sbor byl založen v roce 1869. Fara byla postavena uprostřed vesnice. Za farou je rozlehlý pozemek a podkrovní místnosti v přístavku. Opravy, které se zde prováděly koncem devadesátých let 20. století, se již soustředily na rekreační využití, protože sídlo sboru je v Pelhřimově.