Pardubice

Přibližně v místech dnešních Pardubic potvrdil v roce 1295 papež Bonifác vznik kláštera křižovníků s červenou hvězdou a kostela sv. Bartoloměje. V roce 1340 je poddanské městečko v majetku pánů z Pardubic. Z tohoto rodu pochází první pražský arcibiskup, rádce a přítel Karla IV., Arnošt z Pardubic. Ten v roce 1359 založil v Pardubicích kostel Zvěstování Panny Marie.

Největší rozkvět města nastal v 16. století, kdy se Pardubice staly majetkem Viléma z Pernštejna; ten byl v té době jedním z nejmocnějších českých šlechticů. Dal přebudovat starý vodní hrad v gotický zámek. Rozhodl také o charakteru výstavby města. V roce 1510 nechal postavit kostel sv. Jana Křtitele pro věřící podobojí. Jeho synové zámek budovali dále, ale již v renesančním stylu. Tak vznikla architektonická zvláštnost, stavebně zachovalý doklad přechodu mezi gotikou a renesancí. Součástí opevnění je Zelená věž z roku 1507. V té době byl také opraven kostel sv. Bartoloměje. Po velkém požáru v roce 1538 bylo nově vybudováno náměstí s převážně renesančními domy.

Ve 2. polovině 16. století se Pardubice staly majetkem královské komory. Znamenalo to počátek jejich pozvolného úpadku. Svou roli hrály i války a požáry v 17. a 18. století. Teprve 19. století přineslo nový rozkvět města, zejména díky zavedení železnice v roce 1845. Pardubice se stávají dopravní křižovatkou, rozvíjí se průmysl i kulturní život. V roce 1874 se konaly první dostihy – Velká pardubická. Koncem 19. století byla podle návrhu otce a syna Schmoranzových postavena synagoga. Budova přežila válečná léta; byla zdemolována koncem 50. let minulého století…

V roce 1911 pardubický aviatik Jan Kašpar poprvé přeletěl letadlem z Pardubic do Prahy, ve 20. letech postavil architekt Pavel Janák krematorium ve stylu art-deco.

Válečná léta postihla Pardubice i okolí velmi těžce. V červnu 1942 byly vypáleny Ležáky jako odveta za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V pověstném pardubickém Zámečku trpěli a byli popravováni čeští vlastenci. Ležáky jsou národní kulturní památkou. Dnes jsou Pardubice po letech stagnace živým městem s úctou ke své historii. Stará část města i se zámkem je od roku 1964 městskou památkovou rezervací.

Počátky pardubického evangelického sboru sahají do posledního desetiletí 19. století, kdy byla v Pardubicích založena kazatelská stanice evangelického sboru v Dvakačovicích. Zanedlouho došlo k rozhodnutí postavit vlastní kostel. Byla zakoupena stavební parcela a brzy začal na rohu Sladkovského a Hronovické ulice vyrůstat kostel v novorenesančním stylu. Autorem návrhu byl pražský stavitel Matěj Blecha. 29. června 1897 byl kostel s velkou slávou posvěcen. Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) byl ustaven v roce 1920. Do poklidného života sboru tvrdě zasáhla 2. světová válka. Někteří členové sboru zemřeli v koncentračních táborech nebo byli popraveni v pardubickém Zámečku. Také nálety z roku 1944 našly mezi členy sboru své oběti.

V poválečné době se úsilí sboru mimo sborové a bohoslužebné práce soustředilo na získání fary a na opravy kostela. Na celý modlitební prostor, zejména na dřevěnou kazatelnu v průčelí i na stůl Páně, je radostný pohled. V roce 1952 byly pořízeny nové varhany. Vnitřek kostela byl upravován v 60. letech minulého století a pak ještě v roce 2004. Na faře ve Sladkovského ulici je pěkný sborový sál i byt kazatele. V posledních letech byla s velkým vkusem a přitom účelně upravena sborová zahrada.