Moraveč

Moraveč

Na západním okraji Českomoravské vrchoviny, v oblasti, kde se také říká Křemešnická vrchovina, najdeme obec Moraveč. Leží jižně od silnice, která spojuje Tábor s Pelhřimovem, má 200 obyvatel a nadmořskou výšku 595 metrů. Tato oblast se nazývá Česká Sibiř pro převládající nepříznivé povětrnostní podmínky. I tak nevlídná krajina však byla v minulosti osidlována a váže se k ní zajímavá historie.

Moraveč
Moraveč

Pelhřimovsko patřilo knížatům z rodu Slavníkovců, dokud nebyli v roce 997 vyvražděni rodem Přemyslovců. Centrem kraje se stala Želiv. Majitelé panství se střídali, jak to bylo obvyklé i jinde v Čechách a na Moravě. Po bitvě na Bílé hoře věnoval císař celou oblast pražskému arcibiskupství, které ji vlastnilo až do roku 1848. Nejstarší zápis o Moravči pochází z roku 1379. Obec se pozvolna rozvíjela, kolem návsi se stavěla selská stavení. Požáry ovšem nebyly ani tady výjimkou.

Vývoj obce v minulosti závisel na náboženských otázkách. Kraj byl evangelický a teprve doba po bitvě na Bílé hoře znamenala krutou změnu. Pražské arcibiskupství zahájilo rekatolizaci, na níž se podílel i kněz Koniáš. Pronásledování pro víru trvalo dlouhou dobu, ale v Moravči zůstalo přesto mnoho tajných evangelíků, kteří se hned po vyhlášení Tolerančního patentu přihlásili k reformovanému vyznání.

V prosinci 1783 přišel do Moravče z Uher první farář Jan Szalatnay a mohl být založen sbor. Již 29. února 1784 měl své první kázání ve stodole u Jírů. V témže roce byla postavena dřevěná fara, vyměřen hřbitov a v roce 1785 se začalo se stavbou zděné modlitebny podle platných tolerančních zásad. Modlitebna byla vysvěcena 4. listopadu 1785. Vnitřní vybavení odpovídalo zavedeným zvyklostem. V roce 1876 byla podle plánů pelhřimovského stavitele Štěpána Walsera přistavěna novogotická věž. Při dalších opravách byly restaurovány nápisy s biblickými verši z roku 1788. Fara byla opakovaně opravována a dnes je součástí sborového života i domovem kazatele. Na hřbitově najdeme náhrobky jeho předchůdců.

Život Moravče v 19. století ovlivnila výstavba železnice z Tábora do Horní Cerekve. Obec se rozšířila o domy, na něž si moravečtí vydělali při stavbě dráhy. Za doby první Československé republiky se rozvíjela spolková činnost, vznikl ochotnický spolek, díky učitelům evangelické školy se připomínala různá důležitá výročí.

Druhá světová válka tento příznivý vývoj přerušila. Židovští obyvatelé Moravče se domů již nevrátili. Na konci války byla Němci vypálena sousední ves Leskovice. Mezi mnoha oběťmi byli i členové sboru v Moravči. Přešla léta a Moraveč se po roce 1989 stala moderní prosperující obcí. Její sbor vděčně opatruje odkaz svých předků.