Mariánské Lázně

Lázeňské město Mariánské Lázně leží v jižní části Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les ve výšce 630 m n. m. Žije v něm 15 000 obyvatel. Jeho historie - na rozdíl od jiných měst – nesahá daleko do minulosti. Zdejší prameny byly sice známy již v 16. století, ale teprve na začátku 19. století začal jejich prudký rozvoj. Velkou zásluhu na tom měl lékař J. J. Nehr, který poprvé zjistil chemické složení pramenů, ale hlavně opat kláštera v Teplé K. Reitenberger, jenž dal podnět k založení osady a podporoval její růst. V roce 1808 byl postaven první lázeňský dům. Město bylo promyšleně budováno v souladu se záměry architekta Václava Skalníka, který založil rozsáhlý anglický park. V roce 1866 byla osada povýšena na město a lázeňských pramenů využívalo stále více hostů. Setkáváme se zde s památkami na osobnosti evropského významu, jako byl anglický král Edward VII., lázně vyhledávali básníci i hudební skladatelé zvučných jmen. Také naši dva první prezidenti, T. G. Masaryk a E. Beneš, sem rádi přijížděli.

Mariánské Lázně

Největšího rozkvětu dosáhly Mariánské Lázně na konci 19. a začátku 20. století. Domy i lázeňské budovy v historizujícím stylu byly obklopeny parky. Lázeňská kolonáda pochází z druhé poloviny 19. století. Měli bychom zmínit i kostely: novobyzantský katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, anglikánský a pravoslavný ruský kostel sv. Vladimíra. Židovská synagoga byla nacisty zničena během „křišťálové noci“ v roce 1938. Prázdné místo po ní je pietně udržováno.

Ve třicátých letech minulého století se i v Mariánských Lázních opakovala stejná historie jako v jiných pohraničních městech s převahou německých obyvatel: Mnichov, zábor území, fanatická víra zdejších obyvatel v Adolfa Hitlera. Konec druhé světové války měl pro místní Němce těžké důsledky. Museli odejít. Po roce 1945 přišli do města noví obyvatelé a život v něm se postupně obnovoval.

Dnes jsou Mariánské Lázně významným a krásným městem uprostřed parků, s pozoruhodnou „zpívající fontánou“. Od roku 1992 jsou městskou památkovou zónou.

Po druhé světové válce přišlo do Mariánských Lázní mnoho evangelíků z celého Československa, ale také reemigranti, zejména ze slezského Husince a z polského Zelowa. Ke dni 1. 7. 1947 zde byl ustaven farní sbor, jehož prvním farářem a později seniorem se stal dr. Jiří Otter. Evangeličtí repatrianti ze Slezska založili živou kazatelskou stanici ve Třech Sekerách, Zelovští se usadili v Teplé; tam v roce 1952 také vznikl samostatný sbor.

Kostel po Německé evangelické církvi i novoklasicistní faru z roku 1888 převzala Českobratrská církev evangelická (ČCE). Zajímavý Ježíšův kostel byl vybudován v novorománském slohu v roce 1857 a jeho stavbu podporoval (a kostel později i vlastnil) německý král Fridrich Vilém IV. Trojlodní chrám je situován boční stěnou do uliční fronty. Nemá věž, jen malou zvonici. Uvnitř nás zaujme obraz žehnajícího Ježíše Krista s kalichem v levé ruce. Autorem obrazu, jenž je umístěn v průčelí nad stolem Páně, je hlučínský rodák Jan Bochenek. Působivý obraz bohoslužebného prostoru dotvářejí vitráže. Jejích jednotícím činitelem je – jak jinak v lázních – voda. Představují biblické příběhy: rozhovor Ježíše Krista s Nikodémem a s ženou ze Samaří na poslední vitráži je pak zachycen příběh uzdravení u rybníka Bethesda.