Lysá nad Labem

Evangelíci byli na lyském panství přítomni už před r. 1620. Město patřilo Smiřickým, kteří s reformací sympatizovali. Proti zavádění pobělohorské rekatolizace dokonce vypuknula roku 1625 ozbrojená vzpoura. Tu potlačilo až roku 1628 císařské vojsko. Část obyvatel tehdy zapálila své domy a odešla do emigrace. Julius Zeyer zpracoval tuto událost v básni ”Nová Lysá, město věrné víře otců ...” Většina obyvatelstva se však rekatolizačním nařízením podřídila a přijala katolickou víru. Potomci některých z nich se stali po vydání tolerančního patentu zakladateli reformovaného sboru.

Spojení mezi předběhorským a tolerančním evangelictvím dokládá “Postylla Ewangelická” luterského kazatele Martina Philadelpha Zámrského. Tuto sbírku kázání z roku 1602 ukrýval po celou dobu protireformace rod Tržických, který se po vyhlášení tolerančního patentu přihlásil k evangelické církvi. Navzdory častým „misiím“, které měly za úkol vyhledávat „kacíře“ a obracet je na katolickou víru, byli na lyském panství odhalováni stále další tajní evangelíci. Poslední velkou skupinu odhalil roku 1747 při své misii Antonín Koniáš.

Podnět k rozsáhlému vyšetřování zavdal výrok třiatřicetileté Anny Riegelové, která řekla: ”Oběť mše svaté tak platná jest, jako když zhynulému koni ovsa do huby nasypá.” Při následných domovních prohlídkách byly u osmi osob nalezeny luterské knihy. V březnu 1748 byli všichni vyšetřovaní odsouzeni k několikaletému „obecnému dílu v okovech a poutech“. Všichni pak museli veřejně vyznat v místním kostele katolickou víru. Příjmení těchto odsouzených se po vydání tolerančního patentu objevují na seznamu zakládajících členů sboru. Originální protokoly výslechů i rozsudků této kauzy jsou uloženy ve sborovém archivu.

Důležitou roli pro přežití evangelíků na lyském panství sehrál rod Šporků. Manželka prvního z nich, který dostal Lysou za zásluhy v třicetileté válce, byla evangelička. Není známo, že by Šporkové iniciovali vyhledávání „kacířů“. Je naopak doloženo, že arcibiskupství nedůvěřovalo lyským farářům. Ti opakovaně hlásili, že panství je „bez kacířů“, arcibiskupství však do Lysé přesto posílalo misie – a ty „kacíře“ vždycky objevily. Příznačné je i to, že se po vydání tolerančního patentu evangelíci nešli hlásit na radnici, nýbrž na zámek. Neobvyklé je rovněž, že už roku 1783 vrchnost jmenovala „mladším purkmistrem“ evangelíka.

První stavbou, kterou sbor po vydání tolerančního patentu vybudoval, byl kostel (1789). Ze stodoly, v níž se konaly bohoslužby před jeho otevřením, zbyla část severní stěny. (Její někdejší funkci připomíná pamětní kámen.) Stávající podobu dala kostelu přestavba provedená roku 1907. Při ní byla přistavěna vstupní chodba a štíty, fasáda byla ozdobena klasicistními architektonickými prvky. Původní centrální dispozice kostela se stolem Páně a kazatelnou uprostřed široké (severní) stěny byla změněna na podélnou. Do roku 1803 se v kostele pouze stálo. Nedávno objevené a restaurované nápisy na stěnách pocházejí z r. 1799.

Nejstarší budovou areálu je fara. (Původní fara byla součástí stržené stodoly.) Sbor ji zakoupil záhy po vydání protestantského patentu, který pro to poskytl právní základ. Vedle bytu faráře zde byla zřízena evangelická škola a byt učitele. První písemná zmínka o tomto měšťanském domě, stojícím na západní straně dnešního náměstí Bedřicha Hrozného, činí „kniha gruntovní“ v roce 1553. Nejstaršími architektonickými prvky fary je klenutý kamenný sklep, přízemní místnost s křížovou klenbou a pískovcový barokní portál. Kovaná brána, která přiléhá k faře a otevírá hlavní přístupovou cestu ke kostelu, nyní tvoří pohledové zakončení osy pěší zóny náměstí.

Nová škola byla postavena roku 1907.

V areálu je umístěno několik náhrobních kamenů přenesených sem z nedalekého evangelického hřbitova založeného roku 1783 a zrušeného roku 1977. Nalezneme zde mimo jiné náhrobek superintendenta Františka Filipiho (1792-1861), pukmistra Antonína Bergera (1792-1859), majitele lyského panství George Andrewse (1826-1886) či náhrobek nejslavnějšího lyského rodáka, orientalisty Bedřicha Hrozného (1879-1952).

V roce 2005 byl „Areál Evangelického sboru v Lysé nad Labem“ vyhlášen kulturní památkou.