Kutná Hora

Kutná Hora (254 m n. m. přes 21 000 obyvatel) vyrostla na říčce Vrchlici v blízkosti cisterciáckého kláštera v Sedlci (připomíná se už v roce 1142). Objevením bohatých ložisek stříbra závratně vzrostl její význam. Těžba tohoto kovu se stala základem královské moci. Za vlády Václava II. se původní hornická osada – Mons Cutna – rychle zvětšovala.

V roce 1291 má Kutná Hora již vlastní soud a královský horní úřad a roku 1300 vydává Václav II. horní zákon. Do mincovny v Kutné Hoře byla soustředěna veškerá ražba mincí v českých zemích, tzv. pražských grošů. Do města přišli na pozvání Václava II. italští odborníci a v té době se první královské sídlo z 90. let 13. století, které sousedilo s nově budovanou mincovnou, začalo nazývat Vlašským dvorem. K jeho významné přestavbě v pohodlnou rezidenci došlo za vlády Václava IV. na sklonku 14. století. Reprezentační sál s cenným kazetovým stropem se stal svědkem mnoha důležitých jednání, jež často ovlivňovala osudy České země.

Již v roce 1409 to bylo vydání Dekretu kutnohorského, který upravoval počet hlasů jednotlivých národů na pražské univerzitě. Jednání se zúčastnil i M. Jan Hus.

Za husitských válek se město přidalo na stranu císaře Zikmunda. Husité vypálili klášter v Sedlci a boje poškodily i město. Později se Kutná Hora stala oporou kališnické strany.

V roce 1444 byl ve Vlašském dvoře zvolen Jiří z Poděbrad hejtmanem, v roce 1471 zde byl na zemském sněmu zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. V březnu 1485 došlo v Kutné Hoře k jednání mezi představiteli strany podjednou (katolíci) a podobojí (husité) a byl nastolen náboženský smír, který zajišťoval rovnoprávnost obou stran.

Po bitvě na Bílé hoře se všechno změnilo. 21. června 1621 byl v Praze na Staroměstském náměstí popraven kutnohorský primátor Jan Šultys z Felsdorfu jako jeden z 27 představitelů českých stavů, kteří se účastnili stavovského povstání. Nastoupila protireformace, do města přišli jezuité. Vlašský dvůr se stal symbolem vítězné habsburské moci. Doly pustly a v roce 1726 byla těžba úplně zastavena. Sláva Kutné Hory se již nikdy neobnovila, ale její historické památky jsou pýchou města dodnes.

Za pozornost návštěvníků stojí nejen národní kulturní památka Vlašský dvůr, ale i kostely, historické domy, bývalý klášter voršilek (z dílny K. I. Dienzenhofera), gotická kašna a hlavně chrám sv. Barbory, patronky horníků, založený koncem 14. století (dostaven byl až v roce 1905). Na jeho realizaci se podíleli stavitelé zvučných jmen – Jan Parléř (syn proslulého Petra Parléře), Matyáš Rejsek, Benedikt Rejt.

Toleranční patent neměl ve městě valný ohlas. Po vyhlášení Protestantského patentu v roce 1861 začalo však i v Kutné Hoře přibývat evangelíků. Sbor byl ustaven roku 1891 a první farář Viktor Szalatnay zde sloužil 48 let.

Stavbou kostela byl pověřen stavitel J. Procházka na základě návrhu pražského stavitele F. Buldry. Jeho návrh kostela v novoempírovém slohu je velmi originální a mezi sakrálními stavbami Českobratrské církve evangelické (ČCE) ojedinělý. Stavba byla zahájena v květnu 1887 a byla dokončena v prosinci téhož roku. Přímé, čisté linie průčelí i celé stavby připomínají řecký chrám v dórském stylu. Nad vstupním portálem je umístěn kamenný kalich, symbol české reformace. Později byla ke kostelu přistavěna fara.

V letech 1972–1979 byl interiér kostela nově upraven podle návrhu manželů Radových. Kazetový strop v odstínech modré barvy, stůl Páně s prolamovaným křížem i okna, vše jakoby směřovalo ke dvěma Radovým obrazům po stranách kazatelny, které představují Starý a Nový zákon. I když není kutnohorský evangelický kostel historickou památkou v pravém smyslu slova, přitahuje i po sto letech svou neokázalou krásou.