Krabčice

Hora Říp k obci neodmyslitelně patří: ojedinělá, osamělá, 460 m vysoká čedičová kupa s románskou rotundou sv. Jiří na vrcholu je národní kulturní památkou. Není divu: odedávna je Říp opředen pověstmi; během staletí byl němým svědkem radostných i truchlivých událostí, opěvovali jej básníci a byl inspirací malířů. Odtud byl vyzdvižen jeden ze základních kamenů Národního divadla, zde byla ukládána prsť z památných bojišť.

Vraťme se však do Krabčic. Historie obce je úzce spjata s osudy českých evangelíků. Celé Podřipsko bylo v předbělohorské době převážně evangelické. Během protireformace po roce 1620 zůstávaly Krabčice spolu s obcemi v okolí věrny odkazu předků. Po vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 se v Krabčicích vytvořil jak augsburský tak reformovaný sbor; augsburský později přesídlil do sousedních Libkovic. Tam si členové sboru v roce 1855 postavili kostel (byl to první evangelický kostel v Čechách s věží a se zvonem).

Původní tradiční toleranční modlitebna byla v Krabčicích postavena v roce 1790. K němu patřila fara a škola. S postupem let se však věřící již nespokojili se svou malou modlitebnou a rozhodli se pro výstavbu většího kostela. Zdaleka viditelný kostel (říká se mu také Podřipská katedrála) byl postaven v roce 1885 v novoklasicistním stylu se 40 m vysokou věží a čtyřmi zvony. V krabčickém sboru původně sloužili kazatelé ze Slovenska.

K největšímu duchovnímu rozkvětu sboru došlo v 70. letech 19. století za působení faráře Václava Šuberta a Jana Karafiáta, který působil jako vikář v Roudnici nad Labem. Jejich práce se netýkala jen vlastních sborů, ale působila vpravdě misijně v „ severní diaspoře“, např. v Lounech, Trnovanech u Teplic či v Krásném Březně u Ústí nad Labem. Tam všude vznikaly postupně evangelické farní sbory.

Dalším významným činem Václava Šuberta bylo založení církevního dívčího vzdělávacího ústavu v Krabčicích v roce 1869. Dnes je zde Dům odpočinku ve stáří, jenž je v péči Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE).

Přestože se v průběhu let krabčický sbor postupně zmenšoval (tragédií byla násilná kolektivizace zemědělství v 50. letech minulého století) je dnes živým sborem, a snaží se pečovat i o svěřené budovy. Mezi sborem a Domem odpočinku jsou úzké vazby.

Za zmínku stojí také ekumenicky otevřené setkání křesťanů s působivým názvem „Modlitba za domov“, jež pořádá Ekumenická rada církví vždy 28. října.