Jimramov

Jimramov

Městys Jimramov se rozkládá na soutoku Fryšávky a Svratky v Hornosvratecké vrchovině na východním okraji Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. V nadmořské výšce 495 metrů žije kolem 1200 obyvatel.

Jimramov
Jimramov

Jimramov byl založen ve 13. století při kolonizaci kraje. Jeho historie bývá spojována s hradem Skály (Štarkov), z něhož dnes zbyla jen zřícenina. V roce 1392 se v Jimramově připomíná tvrz, která později patřila rodu Pernštejnů. V roce 1588 ji získal Pavel Katharýn z Kataru, jenž si vyvolil Jimramov za svoje sídlo a přestavěl tvrz v v renesančním duchu. V 18. století rozšířili tvrz na zámek Belcrediové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Během doby se stalo z Jimramova pěkné městečko; ani ono však nebylo uchráněno před požáry a ve třicetileté válce bylo poničeno Švédy.

Na náměstí najdeme klasicistní školu, ve které je umístěna výstavní síň a pamětní síň jimramovských rodáků (Jan Karafiát, bratři Alois a Vilém Mrštíkové). Také některé domy mají klasicistní charakter. Na rodném domku Jana Karafiáta je umístěna pamětní deska. Radnice je empírová.

Na návrší nad obcí stojí římskokatolický kostel Narození Panny Marie, původně gotický, v 18. století barokně přestavěný. V roce 1786 k němu přibyl evangelický kostel. Historické jádro Jimramova je městskou památkovou zónou. Život sboru probíhá v souladu s životem obce. Za druhé světové války se členové sboru připojili k obětavé pomoci partyzánům. Přežili i dobu totalitního režimu.

Jimramov a jeho okolí bylo a zůstalo evangelické. V roce 1609 za Viléma Dubského z Třebomyslic byl ustaven církevní řád, podle něhož byly vedeny bohoslužby a vysluhována večeře Páně podobojí způsobou. Navzdory protireformaci se po vyhlášení Tolerančního patentu přihlásilo k helvetskému vyznání téměř všechno obyvatelstvo Jimramova a okolních vesnic. Věřící se shromažďovali nejprve u sousedů, později jim vrchnost přidělila starou mandlovnu. Místo k postavení modlitebny bylo získáno na bývalém hřbitově, na návrší proti katolickému kostelu. Modlitebna se šindelovou mansardovou střechou byla posvěcena 26. října 1786. Podle tolerančních předpisů neměla věž. Ta byla přistavěna až v roce 1884. V té době přibyly do kostela galerie a varhany. Mezi oběma kostely jsou původně přísně oddělené hřbitovy, dnes již zeď mezi nimi není. Interiér původní modlitebny zachovával zvyklosti reformované církve. Později došlo k různým úpravám. Najdeme zde krásně zdobenou kazatelnu a ohrádku kolem stolu Páně, lavice seřazené podle zvyklostí reformované církve. Při posledních úpravách kostela v osmdesátých letech 20. století došlo těsně před ukončením prací podle návrhu výtvarníka Miroslava Rady k požáru střechy a při záchranných pracích byl znehodnocen i interiér. Kostel byl znovu otevřen až v roce 1988. Za zmínku stojí, že brzy po požáru věnovala sousední katolická farnost značný obnos na záchranu kostela.

Evangelická fara na náměstí slouží od roku 1791. Později byl v domě zřízen sborový sál, který se dnes nazývá Karafiátova síň a je vyzdoben obrazy Miroslava Rady na motivy známých Broučků.

Doba totalitního režimu nebyla pro sbor lehká. Tehdejší vládci pronásledovali faráře i mladé lidi, kteří se scházeli v nedalekém Zbytově. Několik vysočinských farářů bylo zbaveno státního souhlasu. Po listopadu 1989 čekaly jimramovský sbor nové úkoly. V roce 1991 byl kostel obohacen o nové varhany, které jsou využívány nejen při bohoslužbách, ale také při koncertech duchovní hudby. Živý sbor vzpomíná s úctou na dílo svých předků a vyhlíží s nadějí do budoucnosti.