Hradec Králové

Ve 14. století byl Hradec hned po Praze nejvýznamnějším českým městem. Husitské války zasáhly město jen okrajově, jeho rozkvět pokračoval i v 15. století. Třicetiletá válka, která následovala po bitvě na Bílé hoře roku 1620, však přinesla Hradci násilnou rekatolizaci a také švédskou okupaci, to vše městu velmi uškodilo. Také 18. století provázely požáry a války – a sporné plány Josefa II. přeměnit Hradec na pevnostní město.

Vraťme se alespoň na chvíli k hradeckým památkám: historický střed města tvoří Velké náměstí, na němž se vzácně setkávají tři stavební slohy. Gotická katedrála sv. Ducha pochází ze 14. století. O její výstavbu se zasloužila Eliška Rejčka, vdova po králi Václavu II. a Habsburkovi Rudolfu I. Renesanční Bílá věž z roku 1574 je vysoká 72 m a je z ní překrásný rozhled. Ve věži je zavěšen zvon Augustin, druhý největší v Čechách. Renesanční radnice byla později barokně přestavěna. Barokní období v Hradci představuje raně barokní jezuitský kostel Nanebevzetí P. Marie z poloviny 17. století, dílo stavitele Carla Luraga. V barokním stylu je i bývalá jezuitská kolej. Na tehdejším jezuitském gymnáziu učil hradecký rodák Bohuslav Balbín. V roce 1664 bylo v Hradci založeno biskupství a na začátku 18. století zde byla vybudována biskupská rezidence. Hradec Králové byl v roce 1851 prohlášen za samostatné město.

Devatenácté století přináší rozvoj železnice a začátky průmyslu. Hradec Králové proslavila výroba pian firmy Petrof.Na začátku 20. století začíná nová etapa moderního rozvoje města. Starosta František Ulrich povolal do Hradce architekty Jana Kotěru a Josefa Gočára, kteří navrhli jako první v zemi komplexní urbanistické řešení města. Kotěra postavil v secesním stylu Městské muzeum, jež je národní kulturní památkou. V moderní výstavbě Hradce Králové pokračoval jeho žák Gočár, který město významně obohatil funkcionalistickými stavbami. Dnes je Hradec Králové moderním vzkvétajícím městem. Díky svým památkám byl jmenován městskou památkovou rezervací.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Hradci Králové vznikl 14. června 1920. Již předtím zde byly kazatelské stanice sboru v Černilově, a to jak augsburského, tak reformovaného vyznání. Majetkem augsburského sboru byl v roce 1883 vybudovaný Lutherův ústav (později Husův dům) na Kavčím plácku jako domov pro evangelické studenty. Po roce 1948 církev o budovu přišla, v restitučním jednání v 90. letech minulého století jí byla vrácena a několik let v ní sídlila Biblická misijní škola. Členové reformované kazatelské stanice v Hradci Králové se rozhodli vybudovat kostel podle návrhu architekta Oldřicha Lisky.

7. července 1912 byl secesní kostel s asymetricky umístěnou věží slavnostně otevřen. Je zde velká modlitební místnost se zdobnými secesními prvky a další místnosti, určené pro sborovou práci. V roce 1942 zakoupil sbor nové varhany. Součástí stavby je i byt pro kazatele. Celá budova kromě drobných oprav a úprav interiéru slouží sboru od doby svého vzniku dodnes. Kostel obklopuje zahrada s pěknými vzrostlými stromy. Celý objekt je památkově chráněný.