Horní Dubenky
Horní Dubenky
Horní Dubenky (600 m n. m. kolem 600 obyvatel) leží na sever od Javořické vrchoviny s nejvyšší horou kraje Vysočina Javořicí (836 m). V tomto odlehlém, poměrně vysoko položeném kraji, kde pramení řeka Jihlava, vznikaly ve 13. století – v tzv. velké kolonizační vlně – vesnice, k nimž patřily i Horní Dubenky. Středem oblasti byl hrad Janštejn, jenž od roku 1383 patřil Jindřichovi z Hradce. Hrad byl pravděpodobně poničen v době husitských válek. V lese nedaleko Horních Dubenek se dodnes nacházejí jeho zbytky. I na jejím počátku a v pozdějších dobách spadaly Horní Dubenky pod telčské panství. V roce 1423 zde došlo k přepadení husitského oddílu vedeného Janem Hvězdou z Vicemilic žoldnéři Menharta z Hradce. Později bylo patnácté století poměrně klidnou dobou rozvoje zemědělství a řemesel; připomínají se sklárny v okolí Janštejna. Zato doba pobělohorská patřila k nejtěžším obdobím, která zdejší kraj zažil. Císařská armáda pustošila obce i krajinu, bojovali zde také Švédové. Následoval i náboženský útisk. V oblasti, kde po léta přetrvávala česká reformace, byla rekatolizace obzvláště silná. Podíleli se na ní jezuité z Telče i z Jindřichova Hradce. Na březích rybníků byly páleny zakázané knihy. Tajní evangelíci se scházeli u Studánky Páně pod Javořicí, ale i tam byli přepadáni. Shromažďovali se také v Zahrádkách u Brchaňů nebo ve mlýně na Doubravě.
Jakmile se v Horních Dubenkách dověděli o Tolerančním patentu, vydali se do Telče se žádostí o založení sboru. Byli však odmítnuti; právě byl založen sbor augsburského vyznání v nedaleké Velké Lhotě. Dubenečtí se však nedali. Obrátili se přímo na císaře Josefa II., a i když jich podle pravidel Tolerančního patentu bylo málo, vydal panovník 6.listopadu 1783 Nejvyšší dekret, kterým povolil utvořit v Horních Dubenkách samostatný sbor augsburského vyznání. Začátky chudého sboru byly těžké. Pozemky na stavbu fary, hřbitova i modlitebny byly pouze pronajaty. Stavba modlitebny byla zahájena v dubnu 1786 a již v říjnu téhož roku v ní byly slouženy první bohoslužby. Na rozdíl od jiných tolerančních modliteben na Vysočině má tato místo dřevěného stropu zděnou klenbu. Kazatelna, kamenná podlaha i kruchta s varhanami byly pořízeny v pozdějších letech. Také vížka pochází až z roku 1857. Na počátku 20. století byla postavena nová fara a hospodářské budovy. Velké opravy se uskutečnily v 50. letech minulého století. K faře byl tehdy přistavěn nový sborový sál, pojmenovaný podle dlouholetého významného kazatele Pavla F. Lanštjáka, jemuž je také věnována pamětní deska. Hřbitov byl založen hned v roce 1782. Dnes k němu vede pěkná alej a najdeme tam náhrobky prvních kazatelů.
Rok 1989 znamenal i pro sbor v Horních Dubenkách výzvu k obnovené práci: konají se otevřená shromáždění pod širým nebem, na paměť pronásledování evangelíků jsou pravidelné bohoslužby u Studánky Páně a vzpomínka na M. Jana Husa bývá každým rokem na břehu Borského rybníka u památníku husitské bitvy.
V letních měsících probíhá v Horních Dubenkách setkání s názvem Parrésia aneb Ráj srdce a labyrint světa, jehož smyslem je setkání evangelia a kultury.
Na cestě k Janštejnu připomíná tzv. Žižkův kámen střetnutí husitů s vojskem Menharta z Hradce v roce 1423.
Horní Dubenky
