Děčín
Děčín
Děčín – jméno kdysi královského, dnes statutárního města je odvozováno od dávného slovanského kmene Děčanů. Město s bohatou, ale také pohnutou historií, město rozložené na soutoku Labe s Ploučnicí, obklopené krásou skalních měst, hlubokých roklí a překrásných vyhlídek je také domovem 50 tisíc obyvatel, žijících uprostřed města i v okolních čtvrtích.
Je to krásné město. V okolí se setkává přírodní bohatství Labských pískovců, Českého Středohoří i Lužických hor. Děčínský Sněžník (722 m) s rozhlednou je dominantou kraje. A Národní park České Švýcarsko je spolu s odpovídajícím národním parkem v sousedním Sasku jedinečnou evropskou přírodní rezervací.
Na pravém břehu řeky Labe se vypíná na vysokém ostrohu raně klasicistní děčínský zámek, k němuž vede z města ojedinělá, z barokní doby zachovaná „ Dlouhá jízda“. Také růžová zahrada s barokní sala terrenou a glorietem je oblíbeným místem četných návštěvníků. Na zámku se v roce 1832 narodil pozdější zakladatel ve své době významné tělocvičné organizace Sokol dr. Miroslav Tyrš.
Naproti přes Labe, na skále ještě vyšší, byla vybudována vyhlídková restaurace s překrásným rozhledem na město a okolí. Za ní se mezi stromy skrývá děčínská zoologická zahrada. Domy v městských čtvrtích září barevnými fasádami, udržované jsou i všechny velké kostely - barokní kostel Povýšení sv. Kříže a kostel sv. Václava a Blažeje, i kostel sv. Františka Assisi v bývalých Podmoklech, což je dnes jedna z městských částí Děčína. Secesní židovská synagoga jako zázrakem přežila válku i dobu nedávno minulou, ale to se již Teplickou ulicí blížíme ke kostelu, který patří zdejšímu sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE).
Historie kostela sahá do 80. let 19. století. Tehdejší němečtí evangelíci augsburského vyznání patřili ke vzdálenému sboru v Habřině u Úštěku. Jak se Děčín rozrůstal, přibývalo i věřících a v roce 1887 vznikl samostatný německý sbor. Který sbor by netoužil po vlastním kostele? Proto byla v r. 1881 – při stém výročí oslav Tolerančního patentu zahájena stavba Ježíšova chrámu podle návrhu G. L. Moeckela. Výstavby kostela – budovy z pískovcových kvádrů v novogotickém slohu s pseudorománskými prvky se ujal stavitel W. Nickel. Kostel byl dokončen r. 1884 a ještě téhož roku byly instalovány varhany. Slavné chvíle zažili němečtí evangelíci v r. 1923, když v tomto kostele uspořádal koncert dr. Albert Schweitzer, „lékař pralesa“, hudebník, filosof a teolog, velký znalec díla J. S. Bacha. Přešla těžká válečná léta a do pohraničí začali přicházet lidé z celého Československa, ale také reemigranti z Polska a Volyně.
Farní sbor ČCE byl ustaven v roce 1946 a převzal chrám Páně na Teplické ulici do své péče. V průběhu let byly s pomocí ČCE i přátel ze zahraničí provedeny nezbytné opravy exteriéru a později byl též opraven vnitřek kostela do původní podoby. Působivá je kombinace dřevěných prvků s pískovcovými kvádry, pozoruhodná je i kazatelna a křtitelnice. V apsidě jsou dvě velká vitrážová okna, která zpodobňují sv. Petra a Pavla.
V nedalekém Benešově nad Ploučnicí má sbor svou kazatelskou stanici. Tamní zámek je vzácným dokladem tzv. saské, seversky orientované renesance.
I když děčínský sbor není velký počtem členů, stará se pečlivě a s úctou o svěřený chrám i sborový dům, který slouží členům sboru v zimním období. Modlitebna je vybavena vzácnými varhanami z dilny firmy Eule z Budyšína.
Děčín
