Brno

Z bohatství historických staveb nemůžeme vynechat Špilberk, dominantu města s barokní pevností. V jejím východním křídle najdeme gotický palác královského hradu z konce 13. století. Smutnou proslulost získal Špilberk jako vězení.

Pohnuté osudy naší země v dalších stoletích se nevyhnuly ani Brnu. V době husitských válek stálo město při králi Zikmundovi, později se vzepřelo Jiřímu Poděbradskému, který však díky svým diplomatickým schopnostem spory urovnal.

V 16. století se v Brně objevuje učení Martina Luthera, které zde bylo vděčně přijímáno a rychle se šířilo, zejména mezi německým obyvatelstvem, stejně jako o něco později učení Jana Kalvína u českých evangelíků.

Brno bylo městem tolerance až do příchodu jezuitů v roce 1572 a kardinála Františka z Dietrichštejna. Ti tvrdě prosazovali katolictví. Za příklon ke stavovskému povstání v roce 1618 byli obyvatelé Brna po bělohorské bitvě tvrdě potrestáni. Nedošlo však k popravám jako v Praze, a to díky Karlu staršímu ze Žerotína. Ten sice se stavovským povstáním nesouhlasil, ale přičinil se v Brně o mírnější tresty pro obžalované. Obnovené zřízení zemské z roku 1627 znamenalo konec nadějí moravských evangelíků na návrat náboženské svobody. V roce 1630 byla oficiálně rekatolizace Moravy prakticky dokončena.

Brněnské kostely

Němci žijící v Brně přijímali s radostí Lutherovo učení; díky pochopení továrníka J. L. Koffilera zde v roce 1782 vznikl augsburský sbor Německé evangelické církve. V letech 1863–1867 byl na pozdějším Komenského náměstí vybudován novogotický trojlodní kostel se 45 metrů vysokou věží podle návrhu vídeňského architekta Heinricha von Ferstela. Ve své době byl „červený“ Kristův kostel největší evangelickou stavbou v katolických zemích. Uvnitř vedle působivého interiéru stojí za pozornost mramorová kazatelna a varhany z roku 1887.

Po druhé světové válce byl červený kostel na Komenského náměstí svěřen do péče Českobratrské církve evangelické (ČCE) a slouží spolu s Betlémským kostelem v Pellicově ulici farnímu sboru Brno I. V Opletalově ulici je farní budova, již zčásti využívá jedna z brněnských škol Evangelické akademie – VOŠ sociálně právní. (Druhá brněnská škola je Střední zdravotnická škola EA v Brně – Líšni).

Po vyhlášení Tolerančního patentu bývaly společné bohoslužby s německými evangelíky. Později se čeští evangelíci reformovaného vyznání stali kazatelskou stanicí farního sboru v Nosislavi a v roce 1906 byl v Brně vytvořen samostatný sbor. To již ovšem stál Betlémský kostel v dnešní Pellicově ulici. První bohoslužby v novoklasicistním kostele s výrazným vstupem a prostorným modlitebním prostorem se zde konaly 23. května 1895. Kostel i fara byly vážně poškozeny na konci druhé světové války při bombardování Brna.

Evangelíků v Brně přibývalo, a tak bylo již na začátku 20. století rozhodnuto vybudovat sborový dům, podobný Husovu domu v Praze. Velkolepé plány byly přerušeny první světovou válkou. Moderní Blahoslavův dům byl slavnostně otevřen 14. prosince 1924 a se svými
mnoha účelně zařízenými sály, bohoslužebnou místností i s možností ubytování (tenkrát se myslelo na studenty, vojáky, věřící přicházející z venkova) slouží svému účelu jako farní sbor Brno II dodnes. K bohoslužebným prostorům přiléhá obytný dům, v němž bydlí faráři a další církevní pracovníci.

V Brně - Židenicích, v Konečného ulici, vznikl farní sbor v roce 1929. Živý sbor začal zanedlouho přemýšlet o stavbě kostela a díky plánům člena sboru architekta Miloslava Tejce a píli stavitele Zukala i členů sboru byl 2. června 1935 otevřen prostorný funkcionalistický kostel s potřebným zázemím a s farou. Ve věži byly zavěšeny tři zvony, dary členů sboru. Zachoval se jen jeden.

Letecké nálety na konci druhé světové války se nevyhnuly ani novému židenickému kostelu. Byl téměř zničen, ale díky obětavosti lidí byl již 2. června 1946 znovu posvěcen a je dodnes vzorně spravován.

Čtvrtý farní sbor v Brně - Husovicích vznikl v roce 1945 a vlastní sborový dům v Netušilově ulici. Sbor je mladý a spoléhá na společenství mladých rodin s dětmi. V zahradě domu byl postaven srub pro děti a mládež. Je zde pravidelně pořádán Husovický dvorek s vernisáží výstav a divadelními představeními. Oblíbené jsou bigbítové bohoslužby.

Československá církev husitská má v Brně několik staveb: je to Husův sbor, funkcionalistický kostel v Botanické ulici z roku 1929 a kostel v Brně-Králově Poli, první sakrální konstruktivistická stavba z roku 1925. V Brně-Židenicích stojí chrám Spasitele.

Církev bratrská má v Brně svůj sbor v Kounicově ulici. Modlitebna s velkým a malým sálem byla postavena v letech 1924–25; další sbor je v Brně-Králově Poli. Patří sem ještě sbor Brno-Betanie.

Židovská synagoga z roku 1885 byla vypálena hned 16. března 1939. Ani další synagogy nepřežily druhou světovou válku. Jen synagoga v ulici Skořepka byla v roce 1945 obnovena a slouží bohoslužebným účelům. Je to jediná živá synagoga na celém území Moravy a Slezska.

Pravoslavná církev užívá chrám sv. Václava na Špilberku od roku 1931. Své stánky má v Brně, městě tolerance, také řada dalších církví.