Město v jižním Slezsku v Těšínském knížectví při pravém břehu Odry, po rozdělení Těšínska připadlo Československu, v letech 1938 až 1939 Polsku a do konce druhé světové války Německu. Jde o dvojměstí (Starého) Bohumína a obce Šunychl / Schönichl, která se bouřlivě rozvíjela po zřízení Ferdinandovy Severní dráhy v roce 1847. Šunychl s přilehlými obcemi získal v roce 1924 statut města s názvem Nový Bohumín, ke sloučení se (Starým) Bohumínem došlo roku 1973; dvojměstí pak podrželo název Bohumín. V obou městech byl zhruba třetinový podíl německého obyvatelstva, které bylo po druhé světové válce většinou odsunuto, dnes má Bohumín 22 704 obyvatel.
Bohumínský Augsburský/slezský evangelický sbor povstal z přestupového hnutí slezských Němců a Poláků na konci 19. století, církevní práci započal augsburský sbor v Orlové na sklonku roku 1887 a v následujícím roce byl založen filiální sbor luterského sboru v Orlové. Roku 1888 se zdejší evangelíci ustanovili jako kazatelská stanice evangelického sboru v Orlové, a v tomto roce vykázali 181 účastníků. Místním evangelíkům ředitelství Severní dráhy zapůjčilo ke konání bohoslužeb školní světnici, ale poněvadž byla drážní škola zanedlouho přeložena, museli se shánět po nové shromažďovací místnosti. Městská rada jim odmítla půjčovat místnost ve škole, nějaký čas proto existovali v pronajatých prostorách v hostinci Moritze Saffiera. Záhy uvažovali o stavbě vlastního kostela. Bohoslužby se konaly 1. neděli v měsíci a na Velký pátek celkem 13krát ročně.
Na přímluvu moravsko-slezského evangelického superintendenta faráře Dr. Theodora Haase a podpory spolků i jednotlivců byla zahájena stavba evangelického kostela. Pozemek na jeho stavbu věnoval hrabě Heinrich Larisch-Mönnich a 12. srpna 1900 byl položen základní kámen chrámu v dnešní Štefánikově ulici. Jednalo se o jednolodní novogotický kostel z červených cihel postavený na půdorysu latinského kříže, s věží, který podle plánů brněnského architekta Julia Leischniga vystavěl místní stavitel Josef Berg. Celkové náklady na stavbu se pohybovaly ve výši zhruba 60 tisíc korun. Část potřebných finančních prostředků kromě obecního zastupitelstva, místních průmyslníků a věřících darovali také věřící z Nizozemí, Německa, nejvíce však přispěl Spolek Gustava – Adolfa. Chrám byl posvěcen v roce 1901 a 15. října 1913 dostal zvony; této slavnosti se zúčastnili i bohumínští starokatolíci, kteří chrámu užívali ke svým bohoslužbám.
Po vzniku Československa se filiální sbor spolu se svým mateřským sborem připojil ke Slezské evangelické církvi, v roce 1922 se stal samostatným a o čtyři roky později vedle kostela (v dnešní Masarykově ulici) vystavěl faru. Jak stojí v pamětní knize města Bohumína z roku 1925, evangelický farní úřad v Novém Bohumíně tehdy pečoval asi o 1000 farníků. Ti byli ze dvou třetin Němci a takřka z jedné třetiny Poláci.
Během druhé světové války sbor prakticky zanikl, kostel byl předán Německé evangelické církvi a po válce zabaven jako konfiskát. Slezské evangelické církvi byl vrácen až na počátku sedmdesátých let, v roce 1974 proběhla jeho generální oprava, která mu dala nynější podobu. Fara byla opravena až v roce 1991.
Evangelíci české národnosti v rámci orlovského sboru se po vzniku Československa osamostatnili a v roce 1924 vytvořili farní sbor hlásící se k Českobratrské církvi evangelické (ČCE). Již od roku 1923 přitom v Bohumíně jednou měsíčně probíhaly české evangelické bohoslužby, které se konaly v kreslírně české školy, v roce 1933 byla vytvořena kazatelská stanice sboru ČCE v Orlové. S výjimkou válečného období, kdy sbor v Orlové fakticky zanikl, kazatelská stanice trvá dodnes, naposledy se scházela v propůjčeném kostele Slezské evangelické církve. V současnosti se bohoslužby nekonají.
První starokatolické bohoslužby vykonal v roce 1904 farář Erhart z Mährisch Schönbergu / Šumperku, přestoupilo 72 osob převážně německé národnosti. Později došlo k vytvoření filiálního sboru starokatolické obce ve Friedlandu an der Mohra / Frýdlantu nad Moravicí (dnes Břidličná); obec se někdy nazývala Olmütz – Friedland – Oderberg / Olomouc – Břidličná – Bohumín. V Bohumíně se bohoslužby konaly 6–8 krát ročně v evangelickém kostele. Starokatolická filiální obec zanikla v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce.